Do nového roku hodně zdraví, štěstí a mnoho krásných slunečných dní Vám a Vašim koním přejeme z Tržku i z Českého Meziříčí, kam část naší party letos přesídlila.
Tak jsme zase jednou dopoledne vyrazili s Lukynkou a Nessem na jízdárnu. Původní záměr byl přeježďovat, ale Nessik tak dlouho pokukoval po překážkách, až jsme se nechali přemluvit i na pár skoků. A aby to Lukynce nebylo líto, skákali nakonec oba dva. Jak jim to šlo se můžete podívat tady. Celé jsme to zakončily malou vyjížďkou do terénu.
Přišlo léto a tak jsme se vydali s Nanynkou, Naveli a Lukynkou k vodě. A jak to dopadlo se můžete podívat ZDE
Naši kluci zvládli letošní tuhou zimu bez problémů, kožíšky, které jim narostly, už shodili a ukázali se v celé své kráse.
Jejich fotky najdete ZDE
Tak máme další radostný přírůstek. Nanynce se 16. března narodila krásná holčička, dali jsme jí jméno Naveli.
A tady jsou její první fotky: Naveli poprvé venku a Naveli 11. den
Rok
se s rokem sešel a přelom října a listopadu opět patřil vozatajcům. V sobotu 31.
října se na Lánech sjelo na 17 párů koní zapřažených do nejrůznějších kočárů,
bryček a valníků různého data a způsobu výroby. Koně, postroje a povozy se jen
blyštěli a hřívy vlály. Nechyběli ani sedloví koně, zástupci všemožných plemen:
andalusan, teplokrevní koně, hafling, plnokrevník a překvapivě se našlo i sedlo
pro chladnokrevné koně. Ti ale dominovali v zápřeži, kde se neztratili ani naši
haflingové;o) Do chomoutů a poprsáků byli oblečeni i teplokrevníci, welši a pára
huculských kobylek.
Pro
nás byl ale letošní ročník výjimečný, jelikož náš vozík táhl s maminkou Lukavou
první kůň našeho vlastního chovu. Ano, Nessík
vystřídal Narnii. Nejenže to už tenhle kluk umí pod sedlem, ale s chomoutem se
asi narodil, tu sobotu ho měl na sobě počtvrté v životě a tvářil se jak naprostý
profík. Šel jako podsední (na straně do silnice) a byl ještě víc v klidu než
máma Lukava, která šla s ním. A protože jsou přece jen příbuzní, moc jim to
spolu nejen slušelo, ale i pěkně šlapalo. 
Po seřazení
spřežení a prezentaci vyjelo všechno, co mělo čtyři nohy, na tradiční projížďku
na Smetanovo náměstí. Za doprovodným policejním vozem vyrazili nejprve koně
sedloví a za nimi spřežení. Trasa už tradiční, přes Lány kolem zámecké zdi a pak
už kolem pošty na náměstí. S klapotem kopyt po kostkované dlažbě se najednou
všechen shon zastavil a veškerá pozornost se soustředila jen na koně (snad kromě
některých spěchajících řidičů).
Tam všichni
uvítali výborný gulášek, či cokoliv jiného teplého, protože zima byla značná ;o)
A to už se chystal vozatajský parkúr. Trať byla celkem dlouhá a nijak
jednoduchá. Po prohlídce trati, vyrazil na trať první odvážlivec. Metodou pokusu
a omylu a s pomocí rozhodčích nakonec
všechny překážky ve správném pořadí projel a podle určeného pořadí startovala
další spřežení. Některá dvakrát, ale s jiným kočím. My jsme nejprve váhali,
jestli se s naším mladíkem nezkušeným zúčastnit, nakonec nás velmi mile
překvapil, točil krásně, dokonce jsme i cválali a oba koníci vypadali, že je
závodění a překážky baví… Po vyhlášení výsledků a předání věcných (a užitečných)
cen
jsme se s úderem třetí hodiny pom
alu
rozloučili a vyrazili na cestu k domovu.
No a večer, když už koníci chřoupali v
maštalích zasloužené seno, se lidští účastníci sešli U Slunce na tradičním
posezení, aby vše zhodnotili a probrali, zatančili a popil
i…
Náš dík
samozřejmě patří panu Glänznerovi a celému organizačnímu týmu, který pro nás
opět připravil výjimečný zážitek….
S posledními prázdninovými dny skončilo bezstarostné povalování se po pastvině (a neřízené žraní ;o) také našemu valáškovi Nessíkovi. Při příležitosti odstavu Asterixe a Artuše jsme ho přestěhovali domů za Narnií a Lukavou. Jinak řečeno, došel si ten kilometr pěkně po svých. Ač už se smrákalo a šel prakticky do neznáma a co víc, od svého kamaráda Nema, se kterým strávil poslední rok, nevypadal nijak rozhozeně. Prostě šel naprosto samozřejmě za tím svým člověkem na prověšeném vodítku, jen zařehtal na rozloučenou, a než sluníčko zapadlo úplně, už ho vítaly kobylky, celé překvapené, kdo to za nimi dorazil.
Druhý den se šel podívat do pastviny, kde s mámou Lukavou trávil první půlrok svého života. Jelikož vypadal v novém prostředí spokojeně, večer jsme učinily první vážnější pokus dostat se mu na záda. Nic dramatického to nebylo, prostě stál ve výběhu, Iva ho jednou rukou lehce přidržovala na vodítku na ohlávce a druhou pomohla Martině pomalu nahoru, no, a bylo to. Pak jsme dokola obešli ohradu a nechaly ho, ať má o čem v noci přemýšlet.
Hned ráno si pak osvěžil, jaké to je mít někoho na zádech, a den strávil s kobylkami na pastvině (do stáda ho přijaly naprosto samozřejmě, obzvlášť se těší náklonnosti svojí maminky Lukavy). Odpoledne vyfasoval na hřbet dečku a madla, a protože se tvářil, že mu to vůbec nevadí, tak za chvíli ještě udidlo, které mu moc zachutnalo. Po seznámení se se svou novou výstrojí mu přibyla na záda Martina a vyrazilo se na první výlet do terénu. Nanynka s Markétkou vepředu určovaly směr, Iva vedla na vodítku Nesse a jelo se ;o)
Od té doby se Nessík neustále zlepšuje, funkci udidla pochopil překvapivě rychle, madla byla vyměněna za sedlo, odpadl vodič, repertoár chodů se rozšířil o klus a cval, a už ani tu kobylu před sebou nepotřebuje, a co víc, klidně už může vyjet na vyjížďku sám jen se svým jezdcem. Prostě koník značka ideál ;o) Během 14dnů zvládnul to, co jsme mu plánovali na celou zimu. Zase jsme jednou podcenili povahu haflingů a Ness nám všem ukázal, co v něm je. Teď už mu do jara zbývá jen chodit, chodit a chodit a hledat tu správnou rovnováhu pod jezdcem. A taky zhubnout aspoň sto kilo ;o)
Vzhledem k nevídaně vydařenému počasí během letošních velikonoc jsme byli pořád venku a tak přibylo pár dalších fotografií.
Zvlášť Asterix měl s rychle vyrostlou trávou docela velké dilema "jak na to" - nejdříve zkouknul porost, pak to zkoušel jako normální kůň a nakonec přišel na to, že není normální kůň, alébrž hříbě a protože dlouhý nohy, krátký krk, tak si musel poradit:
Další fota ve Fotogalerii.
Asterixův brácha na sebe nenechal dlouho čekat. Artuš je jen o den a půl mladší (v pátek ve 23:00). Lukava při pohledu do sousedního boxu zřejmě zjistila, že není na co čekat a šla do toho jeden den před termínem. Další fota ve Fotogalerii.
Tak už je to tady! Jmenuje se Asterix . Přejte mu spolu s námi pevné zdraví, vitalitu, bojovného ducha a sílu i bez kouzelného lektvaru! Zatím se z pěti hříbat u nás narozených jeví jako nejvitálnější, vstával moc šikovně, nožky hned pěkně rovné a vemínko našel cobydup. Po tatínkovi Artistovi zdědil bílou lysinu ale doufáme že nejen tu! Narnie je úžasná matka, má už třetí hříbě a je čím dál větší profík, zvládla všechno sama na jedničku. Asterix je mazlík jako všechna Nanynčina hříbátka. Z lidských návštěv v boxe má radost, vůbec se jich nebojí a čile je prozkoumává svým růžovým bezzubým čumáčkem. Je prostě k sežrání!
Další fotky jsou ve Fotogalerii.
Zima se nám zase jednou ukázala v celé své kráse a naši koníci si ji jaksepatří
užívali. Dokonce jsme si vyzkoušeli i improvizaci na téma skijöring. Postroje
typu: „co dům dal“, hlavně ať je legrace. Nanynka s Lukavou měly v tomhle oboru
svoji premiéru. Narnie to vzala s naprostou samozřejmostí a Lukava házela chvíli
nechápavý kukuče, ale pak zjistila, že to je jak ve voze, akorát to míň rachotí.
Jenom naše rychlost se blížila pomalejšímu vleku ;o)).
Dorostenci si užívají bezstarostného hříběcího věku, jak jen můžou. Nemo s Nessem
bydlí pořád spolu v jedné maštali, každý ve svém vlastním boxe, jinak by se
Nessík z hyperaktivního Nemouše brzo zbláznil. Když zrovna neleje a nefučí,
tráví den ve výběhu, kde občas převádí neskutečné kreace. Zima jim oběma
prospívá, shodili svoje letní bříška a rostou z nich krásní kluci. Zvlášť Ness
už nevypadá jak běžící míč, ale začíná připomínat pěkného haflinga.Oba jsou
neskutečně hodní a přítulní, nevynechají jedinou příležitost k pomazlení.
Nelinka s Natálkou bydlí v Českých Heřmanicích, občas za nimi zajedeme na návštěvu. Jsou to krásky, ale co se jídla týče, neznají bratra. Nebo spíš sestru.
Jak jsem u napsala, termíny porodů se blíží. První má přijít na řadu Nanynka, 14.března, Lukava jen pár dní po ní, 22.března. Tak jim oběma držte palce ať to dobře dopadne.
1.listopadu byla Hubertova jízda
v Litomyšli velmi vydařená, dokonce i počasí nám přálo opravdu neobyčejně.
Zkušený kolektiv organizátorů akce s již
desetiletou tradicí v čele s Milošem Glänznerem letos opět připravil „Huberta“
na vysoké úrovni. V deset hodin dopoledne se téměř dvacítka párů nablskaných
koní v parádních postrojích zapřažených v kočárech a bryčkách sjela na Lánech
v Suchém rybníku. Nanynka s Lukavkou valily oči na obrovské belgiky a noriky,
kteří letos opět byli v převaze, trošku se lekaly mrňavých poníků a velšů, možná
i maličko záviděly štíhloučké křivky teplokrevníkům ze Žichlínka a kamarádsky
pomrkávaly po huculkách bratrů Klejchových (asi vzhledem ke stejné váhové
kategorii…).
|
Kdo navštívil v sobotu 28.9. v ranních hodinách Litomyšl a byl ve správnou dobu
na správném místě, mohl potkat zvláštní průvod: vpředu dvacítka jezdců na
koních, následovalo deset párů chladnokrevných a teplokrevných koní v parádních
postrojích, kteří byli zapřaženi v
naleštěných bryčkách a kočárech, a za nimi kráčeli
psovodi a spousta pěších lidí nakonec... Tihle všichni, až na jezdce
v jezdeckých úborech, byli oblečeni v mysliveckém. Proč to? Probíhalo totiž
slavnostní zahájení 70. Memoriálu Karla Podhajského, mezinárodních zkoušek
loveckých psů. Od roku 1946 se Memoriál koná každoročně a účastní se ho nejlepší
psi střední Evropy. V Litomyšli se konal letos po páté, naposledy to bylo před
deseti lety. A naši koně byli u toho. Lépe řečeno byli součástí vozatajského
oddílu.
Průvod se ubíral od hotelu Zlatá Hvězda se zastávkou na položení věnce u rodného
domu Karla Podhajského, dál okolo pošty a průjezdem na první zámecké nádvoří.
Tam kočí seřadili svá spřežení čelem k zámku a psovodi se svými ohaři prošli
špalírem na druhé nádvoří, kde proběhlo samotné slavnostní zahájení.
Lukavce a Nanynce to náramně slušelo, naleštěné
postroje jen svítily a vzhledem k tomu, že téměř celou cestu z Tržku do
Litomyšle absolvovaly v klusu, ani je nějak zvlášť nevzrušovala těsně za námi
jdoucí pára majestátních hřebců pana
Miloše Glänznera.
Na tuhle parádu jsme vytáhli a nablýskali naši kopii řeznické bryčky
z přírodního jasanu, místní pamětníci ještě občas vzpomínají, jak tyhle povozy
za jejich mládí plnily svou původní funkci.
Počasí se vydařilo, výlet do Litomyšle jsme si moc
užili a kdo by naše kobylky chtěl ještě letos vidět v akci - zapřažené v bryčce,
ať si udělá výlet do Litomyšle na vozatajskou Hubertovu jízdu. Pokud nenastanou
nějaké vážné komplikace, určitě se tam ukážeme a doufáme, že bude stejně krsně
jako tuhle sobotu.
|
3.místo na Národním šampionátu v Pardubicích
Hurá!!! Lukava zažila úžasný a nečekaný úspěch na Národním ampiontu mladých klisen pořádaném v rámci výstavy Koně v akci 2008 na pardubickém závodišti 5.-7.září. Šampionát byl pouze pro mladé haflingerské klisny a vzhledem k vyšší účasti oproti loňskému roku byla soutž rozdělena do dvou kategorií podle věku na 3-4leté a 5-6leté. Lukava se v kategorii 5-6letých klisen mezi velkou konkurencí umístila na výborném třetím místě. Dlužno dodat, že na šampionát mohly být přihlášeny pouze klisny zapsané v hlavní plemenné knize a s exteriérovým hodnocením vyšším jak 7bodů, takže žádné ošklivky. Lukavka se po všechny tři výstavní dny prezentovala také v chovatelských přehlídkách před hlavní tribunou pod sedlem a v paddocku na ruce. Byla to pro ni první takováhle velká akce. Ze začátku vypadala trošku vykuleně, ale pak chodila po závodišti jako profík a nechala se okukovat a fotit ze všech stran. Zvlášť když ji přijel podpořit její vlastní fanklub. Škoda, že se neuskutečnil vloni úspěšný dostih haflingů. V poslední době jí to běhá a zazávodit si v Pardubicích na dostihové dráze se rozhodně každému koni nepodaří.
|
